Úvod: Co se stálo v Jáchymově

Horní město Jáchymov (St. Joachimsthal) vzniklo za stříbrné horečky v roce 1516 na popud ostrovského hraběte Štěpána Šlika. Následujících několik dekád zdejší hory proslavily jedny z nejhlubších dolů na tehdejším světě a populace i přes 18 000 obyvatel. Asi za sto let po té se pomyslné kyvadlo dějin vychýlilo na opačnou stranu a hornická kladívka v Jáchymově i blízkém okolí opět utichla. Lesk produkce stříbrných tolarů po éře živelného dobývání stříbra zešedl (zde ražený Joachimsthaller – tolar dal jméno dnešnímu americkému dolaru) a v kraji se nadále těžily už v podstatně menším měřítku další kovové rudy. Těch je v Krušnohorském podloží na 400 druhů.

Je smutným paradoxem, že po druhé světové válce se zdejší doly rozezněly důlní těžbou v podobném rozsahu opět a dokonce s nápadně podobným počtem hornických obyvatel jako na počátku 16. století. V 50. letech 20. století tudy prošlo asi 70 tisíc horníků a kopce nad městem obývalo i 15 tisíc mužů najednou. Spolu s civilními obyvateli dole ve městě se tento počet přiblížil někdejší slávě stříbrného města. Rozdíl spočíval v trochu modernějších těžebních postupech a také v tom, že většina jáchymovských horníků zde po r. 1939 těžila uran a nikoli blyštivý mincovní kov. Šlo o horníky z donucení, válečné, retribuční, kriminální a politické vězně, kteří obývali zdejší trestanecké lágry pod pohrůžkou zastřelení. Během druhé světové války a zejména krátce po ní se začala psát nechvalně známá kapitola jáchymovského gulagu s dvanácti trestaneckými pracovními tábory při uranových dolech.

Tuto unikátní konstelaci připomíná obnovená naučná stezka s názvem „Jáchymovské peklo“. Odkazuje na dalekou i blízkou minulost, neboť bez těžby stříbra v 16. století by nebylo rozsáhlé sítě chodeb a stařin, a tedy poznatků o přítomnosti radioaktivního kovu v nich (smolinec-smolný kámen-Pechblende). Informační tabule na stezce vypráví příběh tohoto pozoruhodného místa a zvou k jeho novému prožití formou horské vycházky do minulosti. Kromě krásné přírody je zde možné postřehnout hned několik dochovaných pamětihodností obklopených hroznem životních příběhů.

Za druhé světové války se v místních šachtách těžil uran pro nacistický vojenský výzkum. Po skončení války (již na konci léta 1945) umožnila československá vláda využití tohoto jediného otevřeného uranového ložiska ve střední Evropě Sovětům, aby co nejrychleji získali uran pro výzkum a výrobu jaderných zbraní. Na začátku 60. let 20. století pak zdejší těžba strategického kovu definitivně končí a okolí dolů začínají zaplňovat rekreační (!) objekty a uměle vysazené monokultury. Od té chvíle upadá paměť uranových dolů (cíleně) v zapomnění a tato je poprvé obnovena až z iniciativy přeživších pamětníků zejména z řad bývalých politických vězňů po roce 1989. Do té doby nebylo možné detaily k uranové těžbě popularizovat ani jinak připomínat. V 90. letech po několika (ne všech) bývalých táborech a uranových dolech vzniká naučná stezka, kterou inicioval místní hornický spolek Barbora ve spolupráci s Klubem českých turistů a pamětníky. V r. 2015 byla tato stezka obnovena dobrovolnickým badatelským spolkem Političtí vězni.cz a z prostředků veřejné sbírky byly vyrobeny a zaktualizovány nové informační tabule. Ty také korespondují s webovými stránkami na adrese www.jachymovskepeklo.cz, které spolek propojil s QR kódy Sokolovského muzea, které na zastavení „Štola č. 1“ provozuje populární hornický skanzen.

Mini-příběh poválečného Jáchymova

Hlavní pracovní silou v jáchymovských uranových dolech byli zprvu němečtí váleční zajatci a civilní brigádníci. Ti druzí ovšem za prací v dolech dojížděli civilními autobusy z Karlových Varů a za odpracované normy dostávali královskou odměnu (na rozdíl od střežených vězňů v táborech). Po nástupu komunismu v bývalém Československu v roce 1948 se důležitou pracovní silou (nejen) v dolech stali českoslovenští vězni včetně těch kriminálních a politických (jejich rozlišení viz níže). Od 40. let zde byla cíleně budována soustava pracovních táborů, které byly po r. 1948 po vzoru sovětských gulagů podstatně rozšířeny a zefektivněny. Zdejšími 12-ti nápravně pracovními tábory v letech 1949–1961 prošlo na 70 tisíc vězňů, kteří byli pod pohrůžkou násilí drženi v primitivních a zdraví nebezpečných barácích za ostnatým drátem, v dochozí vzdálenosti od důlní jámy. Důvod takového počínání spočíval v levné pracovní síle a snaze maximálně zkrátit její přesun na pracoviště, tedy nikoli ve snaze vězeňskou populaci v táborech vyhladit (na rozdíl od nacistických koncentračních táborů). Přesto zde panovaly tak tvrdé podmínky, že si političtí vězni přezdívali zkratkou MUKL (muž určený k likvidaci). Při každodenní nucené práci v dolech i na povrchu docházelo k závažným úrazům, nakažlivým chorobám i nemocem z ozáření. Během patnácti poválečných let bylo na Jáchymovsku vytěženo a do Sovětského svazu dodáno na 7 940 tun uranového koncentrátu a vyraženo na 1 102 kilometrů chodeb. Celý prostor Jáchymovska se stal v období aktivní těžby uranu uzavřenou oblastí, kam byli vpouštěni jen místní obyvatelé a zaměstnanci s legitimací. Míru devastace zdejší přírody i lidského fyzického a psychického zdraví dosud nikdo nevyčíslil.

 Struktura pracovníků v jáchymovském uranovém průmyslu po druhé světové válce

 Krížová cesta

Na památku všech politických vězňů, kteří prošli uranovými tábory na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku, byla v roce 1996 instalována před kostelem sv. Jáchyma na dnešním náměstí Republiky „Křížová cesta ke svobodě“. Sestává z kamenných soch s názvy nápravně pracovních táborů a centrální plastiky akademického sochaře Romana Podrázského s názvem „Brána svobody“. Znázorňuje zlomenou mříž opírající se z jedné strany o ženu a z druhé o muže. Křížová cesta vznikla z iniciativy Konfederace politických vězňů jako připomínka doby nesvobody. Právě v jejím bezprostředním okolí se každoročně koná vzpomínkový ceremoniál s totožným názvem, jaký nese naučná stezka, tedy „Jáchymovské peklo“. A zde také stojí úvodní informační tabule stezky a tedy první zastavení.

Palečkův hrad

Tzv. Palečkův hrad je zmenšená zděná kopie středověkého hradu, který byli vězni z tábora Rovnost nuceni stavět pro potěchu sadistického velitele tábora Františka Palečka. Paleček podle politických vězňů zastřelil nejméně čtyři vězně pokoušející se o útěk a s oblibou týral svědky Jehovovy odmítající těžit uran pro válečné účely mnohahodinovým stáním v mrazu na sněhu. Hrad je dodnes veřejně přístupný několik metrů od zastavení „Důl a tábory Rovnost“ a stal se předlohou loga obnovené naučné stezky Jáchymovské peklo.

Další zastavení

Mimo trasu 8,5km okruhu současné naučné stezky se nacházelo několik dalších pracovních táborů a uranových dolů: byly to např. Mariánská, Barbora, Bratrství nebo úpravna uranové rudy známá dnes jako „Národní kulturní památka Rudá vež smrti“ (krycí název „L“), kde byli vězni komunistického režimu, zejména kněží a ostatní političtí vězni vystavováni vysokým dávkám radioaktivního záření na úpravně rudy. Právě na Rudé věži smrti byl vytěžený materiál tříděn, drcen a nakládán do železničních vagónů, které byly i několikrát týdně vypravovány přes celé Československo do Sovětského svazu. Takto vyvezené (a ztracené) nerostné bohatství dosud nikdo finančně neodhadl a český stát za tuto újmu nebyl odškodněn (patrně s ohledem na tajnou Sovětsko-Československou dohodu o dodávkách uranu z konce r. 1945).