Hornická řemesla kolem roku 1500
Výřezy obrázků hornického oltáre kostela sv. Anny v Annbergu
Analýza II – Co se děje na jednotlivých výřezích?
K nalézání rudných ložisek často docházelo náhodou. Při orbě, pod vyvráceným stromem nebo v průrvě skály po úderu blesku. Horníci se pak pustili do kutání štol a šachet, aby se dostali k ložiskám rud. K práci užívali mlátek a želízko, nástrojů, jejichž překřížené zobrazení se stalo symbolickým znakem hornictví. Výkop svislých šachet a horizontálních štol byl velmi namáhavý a práce pokračovaly i po několik generací. Některé šachty dosahovaly až 600 m hloubky pod úrovní povrchu země. Muselo být vytěženo velké množství hlušiny – horniny, která neobsahovala žádné stříbro. Hlušina byla vytažena na povrch a vršily se z ní haldy. Dalšími důležitými profesemi byli důlní kováři a důlní tesaři. Ti měli na starosti výdřevu, kterou se vyztužovaly štoly a šachty. Zvláštním žebřík byl používán ke dvojímu účelu. Při výstupu nahoru sloužil jako klasický žebřík, ale při sestupu se z něj stala skluzavka. Pro rychlý a bezbolestný skluz používali horníci zástěry z volské kůže. Vstupy do šachet byly před nepřízní počasí chráněny dřevěnými přístřešky. Hašplovníci, kteří obsluhovali rumpál, spouštěli stavební materiál dolů, nahoru pak vytahovali jak horninu, tak horníky. Na povrchu byla vytěžená ruda nakládána na dřevěné káry a čtyřkolové vozíky – tzv. hunty.
Stříbrná ruda byla drcena, následně pak propírána vodou od nečistot a zeminy na velkých dřevěných roštech. Nadrcená omytá a očištěná stříbrná ruda se pak pražila v dvoukomorových pecích, aby se tak stala křehčí. V tavících pecích se z ní vytavilo stříbro díky vysoké teplotě dosažené pálením dřevěného uhlí a oxidu olovnatého. Roztavené stříbro vytékalo do misek, ve kterých vychladlo a bylo znovu přetaveno. Díky této technologii bylo zbaveno příměsi olova, které vyteklo seshora, stříbro se usadilo dole. Konečně mohlo být čisté stříbro vykováno do tzv. prutů.
Výřezy obrázků a úkoly
M2-a: Doly 
M2-b: Točí klikou 
M2-c: Mezi těžbou a čištěním 
M2-d a M2-e: K čistější a ryzejší stříbrné rudě
M2-d a M2-e: K čistější a ryzejší stříbrné rudě 
M2-f: Tavení rudy ve dvou krocích 
M2-g: Ražba pro panovníka
M2-a až M2-g: Výřezy z malby na zadní straně hornického oltáře v kostele sv. Anny v Annabergu, malířem byl Hans Hesse kolem roku 1520. Zdoj: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3a/Annaberger-Bergaltar2.jpg (03.09.2015). Detaily zpracoval: Marcel Mahdal, 2016.
