Pramen: Časová osa

M1: Časová osa. Zdroj: Marcel Mahdal, 2016.

Analýza

Hornictví bylo po staletí nejdůležitějším zdrojem obživy v Krušnohoří na obou stranách česko-saské hranice. Více než 800 let těžby přitom trvale ovlivnilo území a jeho obyvatele, ale i celkovou kulturu regionu a dalo vzniknout významné hornické kulturní krajině. V krátkém časovém sledu vznikla vesnická sídla, hrady, kláštery, města, sklářské hutě a také hornická města. Kolonisté většinou přicházeli z Horní Franky v dnešním Bavorsku a z Harze v dnešním Dolním Sasku, Sasku-Anhaltsku a Durynsku. První nálezy stříbra vedly k založení horního města ve Freibergu v roce 1168. Od té doby proudily do nového hornického regionu tisíce horníků, obchodníků a řemeslníků. Důležitými centry hornictví se později staly Schneeberg, Annaberg, Marienberg a Boží Dar (německy: Gottesgab). Kromě stříbra a cínu se těžily, tavily a dále zpracovávaly také další rudy jako arzen, olovo, železo, kobalt, nikl a zinek, ale i nerudné suroviny jako vápenec, kaolin, jíl a černé uhlí. V roce 1518 začala hrabata z rodu Šliků (německy: Schlik) razit v Jáchymově (německy: Sankt Joachimsthal) mezinárodně proslulou stříbrnou minci Tolar, jehož původ Tolar/T(h)aler pochází z místního německého názvu St. Joachimstahl a dal jméno i americkému dolaru. Kaolin z dolu St. Andreas Fundgrube v Aue byl zpracováván v Míšeňské  porcelánové manufaktuře, která vznikla v roce 1710.

V průběhu 19. století však došlo v důsledku vytěžení hlavních žil stříbra k postupnému úpadku hornictví. Horami se šířila chudoba. Horníci, kteří přišli o práci, si museli hledat nová povolání a tak vznikla nová tradice řemesel typických pro Krušné hory. Jednalo se o výrobu ze dřeva, jako hudební nástroje, hračky, figurky, vánoční svícny. K dokonalosti se vypracovala tkalcovství, místní krajkářská technika paličkování, či výroba plstěných bačkor a rukavic. V průběhu 19. století se region začal industrializovat. Rostla průmyslová centra a ve velkém se začalo s těžbou hnědého uhlí. V Jáchymově se poprvé na světě začaly těžit uranové rudy. Zpracovávali se pro výrobu barviv používaných ve sklářství. V roce 1906 zde vznikly první radonové lázně na světě.

Úkoly

2. Popiš, jakým způsobem je časová osa členěna.
3. Pročti si úvodní text a najdi přesný rok vzniku Freibergu. Dopiš jej k názvu města přímo do časové osy.
4. Pročti si úvodní text a najdi přesný rok ražby Tolaru/T(h)aleru. Dopiš jej přímo do časové osy.
5. Pokus se vysvětlit co znamenájí tyto symboly: 
6. Hledej v časové ose symboly a výrazy, kterým úplně nerozumíš [např. milířování] a zkus si je objasnit s partnerem.
7. Projdi časovou osu a zjisti, jaká povolání si našli horníci po vyčerpání nalezišť rud.

Prameny

    M1+M2: Centrální socha památníku s názvem „Brána ke svobodě“ dominuje sousoší  „Křížová cesta ke svobodě“ v Jáchymově (St. Joachimsthal). Vlevo: přední strana, květen  2006, vpravo: zadní strana, duben 2016, Foto: Tomáš Bouška. M3: Památník „Křížová cesta ke svobodě“ je složen z kamenných dolmenů s vytesanými názvy trestaneckých pracovních táborů na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbrami, duben 2016, Foto: Tomáš Bouška. M4: Vzpomínková akce u památníku „Křížová cesta ke svobodě“  na náměstí před kostelem sv. Jáchyma, květen 2012. Foto: Tomáš Bouška.

Analýza

V horní části jáchymovského náměstí byl vytvořen v roce 1996 vůbec první místní památník věnovaný období komunistického útlaku v bývalém Československu. Připomíná pracovní tábory při uranových dolech, a to nejen v Jáchymově, ale také v oblastech Horního Slavkova a Příbrami, a nese název “Křížová cesta ke svobodě.” Zhotovil jej český sochař Roman Podrázský, kterého tím pověřil Zdeněk Mandrholec z karlovarské pobočky  Konfederace politických vězňů České republiky. Skládá se z kamenných plastik s názvem vězeňských táborů a uranových dolů a centrální sochy s názvem “Brána ke svobodě”. Ta představuje rozbitou vězeňskou mříž, kterou podpírá na přední straně muž a na zadní straně žena. Navzdory tomu, že ženy nebyly v rámci vězeňské populace v uranových dolech zastoupeny, v kamenných věznicích trpěly, stejně jako je postihovalo odloučení od svých partnerů či rodinných příslušníků a musely bojovat v tehdejší československé společnosti s všudypřítomnou diskriminací.

U památníku “Křížová cesta ke svobodě” se koná každý rok vzpomínkový ceremoniál dosud žijících bývalých politických vězňů z ČR i Slovenska. Od roku 1990 se zde setkávají vždy poslední květnovou sobotu se zástupci politiky a médii při vzpomínkové bohoslužbě v kostele a následujícím ceremoniálu, který se nazývá „Jáchymovské peklo“. Při této příležitosti se k památníku kladou věnce, hraje vojenská hudba a pronáší se politické projevy v duchu hesla „vzpomeňme a nezapomeňme“. Z tohoto důvodu Jáchymov často symbolizuje utrpení způsobené komunistickým režimem v Československu.

Památník je poutním místem, které veřejnosti připomíná výlučně politické perzekuce ze strany komunistického režimu v Československu v letech 1948-1989. Věnuje se tedy “pouze” osudům československých politických vězňů. Pomíjí utrpení válečných vězňů i těch z časů poválečných, tedy vězňů kriminálních a retribučních, ačkoli i oni si ve zdejších trestaneckých pracovních táborech a uranových dolech odpykávali svůj trest odnětí svobody. Toto poutní místo každopádně začíná a také končí trasu obnovené naučné stezky z r. 2015 s názvem „Jáchymovské peklo“. Kromě pamětních kamenů Podrázského sousoší je zde proto návštěvníkům k dispozici informační tabule, která popisuje trasu  naučné stezky se všemi dvanácti zastaveními.

Pracovní úkoly

1. Památník nese název „Křížová cesta ke svobodě“. Zjistěte, co křížová cesta obecně znamená a objasníte souvislosti s památníkem, věnovaným politickým vězňům v uranových dolech Československa po r. 1948.
2. Kromě muže na přední straně centrální sochy památníku lze nalézt na zadní straně rozbité vězeňské mříže také ženu. Vysvětlete, proč je zde znázorněna, ačkoli vězněnými v dolech a táborech Jáchymovska, Slavkovska a Příbrami byli muži.
3. Vysvětlete, proč památník nese časové označení 1948-1989, ačkoli političtí vězni pracovali v uranových dolech v Jáchymově, Slavkově a Příbrami pouze do roku 1961.
4. Zkuste najít důvody, proč památník připomíná jen utrpení politických vězňů v v uranových dolech a táborech. Důvody objasněte.
5. Popište, co by mohlo být, podle Vašeho názoru, hlavní motivací dnešních politiků, aby se účastnili každoroční bohoslužby a vzpomínkového ceremoniálu „Jáchymovské peklo“.
6. Navrhněte, jak by mohl vypadat památník určený také válečným zajatcům a vězňům z počátku poválečného období (například německy mluvícím retribučním vězňům) v Jáchymově. Váš návrh může zahrnovat mj. následující prvky: tvar, symboly, nápisy, materiál, umístění. Svůj návrh vysvětlete.

Pramen

„Ruský autobus“, tak se říkalo útvaru vytvořenému z lidských těl. Stovky vězňů se sestoupilo na lágru do pětistupů a dozorci tento ‚ÚTVAR‘ pevně obemknuli konopným lanem. Později ocelové lano bylo uzavřeno na visací zámek, od něhož měl klíč vedoucí eskorty, který pokaždé upozornil, že v případě útěku se okamžitě střílí bez výstrahy. Tato masa 250 – 300 těl se pak musela dát do pohybu a všichni stejným krokem, za každého počasí, přes civilní pásmo dojít na určené pracoviště vzdálené zhruba 950 m na šachtu Eduard. Spočítal jsem si, že jsem tímto způsobem nachodil přes 1140 km.” “

Zdeněk Mandrholec (*1930), bývalý jáchymovský politický vězeň odsouzený k nucené práci mj. na táboře  Nikolaj. Zdroj: Svědecká výpověď pro informační panel spolku Političtí vězni.cz při obnovování naučné stezky Jáchymovské peklo, 24. května 2015.

Analýza

Tábor Nikolaj u Jáchymova, nejprve tábor nucené práce (TNP) a od listopadu 1951 nápravně pracovní tábor (NPT) nestál v bezprostřední blízkosti uranového dolu, jako ostatní tábory jáchymovského revíru. Zde držení političtí a kriminální vězni československého komunistického režimu museli na šichtu do nejbližší šachty Eduard „cestovat“. Byli zde nuceni dolovat v podzemí uran pro sovětský jaderný průmysl. Vzhledem k tomu, že cesta k uranové šachtě vedla přes frekventovanou silnici pro dopravu uranové rudy i civilní zaměstnance, byli vězňové vázáni do lidského balíku a ostře střeženi. Vzhledem k primitivnímu, ale funkčnímu opatření s konopným lanem nebo ocelovým drátem se pro tento druh dopravy vězňů vžil posměšný název “ruský autobus”. Dopravní zařízení a stav autobusů v Sovětském svazu byl prý na podobně nízké úrovni. Na táboře Nikolaj panovaly vedle takto řešené eskorty do zaměstnání obzvláště tvrdé povětrnostní podmínky, které spolu se zostřeným vězeňským režimem činily z lágru jedno z nejhorších vězení v republice. Po té, co byli vězni propuštěni na svobodu, museli místopřísežně podepsat, že nebudou o svých zkušenostech z táborů a těžby uranu nikomu vyprávět.

Pracovní úkoly

1. Vysvětlete, co pojem „ruský autobus“ znamená?
2. Popište, kdo mohl tento termín razit a proč?
3. Když se vězni tímto způsobem pohybovali v nestřeženém prostoru Jáchymova, co si o nich mohlo myslet civilní obyvatelstvo?
4. Vžijte se do role bývalého vězně, který byl propuštěn z tábora Nikolaj a musel podepsat, že nikomu o svých zkušenostech nepoví. Uveďte situaci, v níž se přesto s někým během důvěrného rozhovoru o „ruském autobusu“ zmínil.

Prameny

Pramen_leták_o_skautech.docx   M1: Leták z informační tabule u mohyly. Text a fotky byly laskavě zpřístupněny pro náš web počátkem roku 2016 se souhlasem autora, Tomáše Bartha.

M2: Nový dřevěný kříž postavený na mohyle Eliáš v září 2013. Foto: Tomáš Barth.

M3: Detail památníku Eliáš se vzpomínkovou plaketou, září 2013. Překlad textu plakety zní: „Na památku zatčených, mučených a popravených skautů v letech 1948–1968“. Foto: Tomáš Barth.

M4: Logo „20 let mohyla Eliáš. Bojuj se zlem!“ Publikováno se svolením držitele vlastnických práv Tomáše Barth.

  M5: Vzpomínková tabule skautů při památníku Eliáš v Jáchymově, 2015. Foto: Tomáš Barth.

Analýza

Skautské hnutí založené v roce 1907 v Anglii se v bývalém Československu rozšířilo pod názvem Junák. Lilie a trojlístek jsou tradiční skautské symboly. Obecným cílem mezinárodního, nábožensky i politicky nezávislého skautingu je podporovat rozvoj mladých lidí k tomu, aby ve společnosti dovedli převzít zodpovědnost. Junák byl po převzetí moci komunistickou stranou v r. 1948 postupně zakázán a mládežnické aktivity byly ponechány výhradně v rukou státních organizací. Komunisté spatřovali ve skautském hnutí  prozápadní a imperialistické tendence, které byly pro režim škodlivé. Mnoho skautů se zákazem nedalo odradit a nadále se ilegálně scházeli a organizovali.  Někteří dospělí členové byli v politických procesech odsouzeni na mnoho let vězení a byli nasazeni v jáchymovských uranových dolech na nucenou práci. Během Pražského jara byl skauting krátce znovu povolen v letech 1968–1970 a pak opět zakázán.  Od roku 1992 se na Jáchymovsku vzpomíná prostřednictvím dřevěného kříže na mohyle Eliáš na skauty zavřené v uranových pracovních táborech a dolech. Naposledy v roce 2013 byl kříž obnoven.

V blízkosti památného kříže stojí vzpomínková tabule s bližšími informacemi a výstřižky z novin, které se týkají paměti místa a skautů, kteří během komunistického režimu trpěli.  Přiložený text se na tabuli nacházel počátkem roku 2016. Jeho autorem je skautský vedoucí místní pobočky jáchymovského Junáka Arnika, pan Tomáš Barth. Na našem webu se nachází ve zkrácené podobě.

Pracovní úkoly

1. Zjistěte, komu je památný kříž určen a kdo ho postavil.
2. Vysvětlete, proč bylo pro umístění kříže zvoleno právě toto místo?
3. Objasněte letopočty 1948-1968, které rámují důležitý úsek nedávné československé historie, a jejich souvislost s plaketou na kříži.
4. Popište důvody, pro které považoval komunistický režim v Československu skauty za nebezpečné. Zamyslete se nad dalšími mládežnickými hnutími, které mohly být z podobných důvodů také zakázány.
5. Vyjmenujte a vysvětlete symboly použité na logu památníku Eliáš, včetně motta: „Bojuj se zlem!“
6. Vysvětlete, proč se skautský památník týká také ne-skautů.

Prameny

Obr. 1: „Schodiště Svornost“, kresba bývalého politického vězně Jozefa Kycky (1928-2008), neznámého data. Zdroj: informační tabule naučné stezky Jáchymovské peklo, archiv Hornického spolku Barbora.   Obr. 2: Tzv. Mauthausenské schody mezi lágrem a dolem Svornost v Jáchymově před rekonstrukcí, jaro 2015. Foto: Tomáš Bouška. Obr. 3: Tzv. Mauthausenské schody mezi lágrem a dolem Svornost v Jáchymově po rekonstrukci, léto 2015. Foto: Tomáš Bouška.

Analýza

Na 260 schodů nazývaných „Mauthausenské“ spojovalo trestanecký tábor Svornost (Eintracht) s dolem Svornost v koridoru z ostnatých drátů umístěném ve velmi strmém svahu. Jak název napovídá, odkazuje na schodiště v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen, ve kterém viděli někteří vězni paralelu s Jáchymovem. Na tomto táboře byli v letech 1939–1945 postupně internováni váleční vězni Třetí Říše, kteří byli nasazeni na rabování uranové rudy pro nacistický výzkum a vývoj atomových zbraní. Jáchymov byl na podzim 1938 jako součást Sudet přičleněn k německé Říši. Po skončení druhé světové války se Jáchymov vrátil na politickou mapu Československa a tábor Svornost začali plnit nejprve retribuční a váleční vězni německé národnosti. Od roku 1949 se pak jednalo o vězně politické, které sem zavíral komunistický režim. „Mauthausenské schody“ spojovaly pracovní tábor s dolem Svornost, který se nachází uprostřed města, až do roku 1954, kdy byl tábor zrušen. Několik stovek nucených obyvatel tábora muselo schody denně sejít a zase vystoupat cestou na šichtu. Strmý svah byl v kombinaci s deštěm a sněhem velmi náročným terénem, zato však dobře střeženým díky ozbrojeným dozorcům u paty i temene schodiště. Protože nahoře v táboře zpočátku nebyla pitná voda, vězni ji museli nosit po schodech ručně. Po zbourání tábora ztratily schody svůj účel. V 60. letech StB je nechal i s koridorem z ostnatých drátů odstranit a do roku 1993 byly zapomenuty. Pak se jejich rekonstrukce chopili členové místního hornického spolku Barbora a polovinu schodiště zrekonstruovali v rámci nově zbudované naučné stezky „Jáchymovské peklo“. Po nějakém čase schody i stezka a informační tabule na jednotlivých zastaveních zastaraly a paměť míst se začala opět vytrácet. V roce 2015 se o nápravu pokusilo Sokolovské muzeum, které v rámci revitalizace hornického skanzenu Štola č. 1 nechalo vybudovat nové makety původního schodiště i části oplocení a strážní věže tábora Svornost. Při této příležitosti byla také odkryta a zpřístupněna táborová korekce. K této iniciativě se přidal dobrovolnický spolek Političtí vězni.cz, který a obnovil zanikající naučnou stezku Jáchymovské peklo a její informační tabule.

Pracovní úkoly

1. Stanovte, kdo těmto schodům dal přízvisko „Mauthausenské“ a proč? Co to o něm/nich vypovídá?
2. Popište kresbu bývalého politického vězně. Vysvětlete, co je na ní důležité a co nejasné?
3. Najděte důvody, pro které se komunistický režim v 60. letech rozhodl nechat „Mauthausenské schody“ částečně zbourat.
4. Vytipujte v týmu argumenty pro a proti rekonstrukci tohoto schodiště.
5. Co podle vás vedlo Sokolovské muzeum a spolek Političtí vězni.cz k obnově bývalého tábora včetně schodiště a naučné stezky Jáchymovské peklo?

Tábor a důl Rovnost

Obrázkové zdroje

M1: 3D vizualizace uranového dolu a pracovního tábora Rovnost, stav k první polovině 50. let. Omlouváme se, že tento pramen je momentálně nepřísptupný.

M 2: Volně přístupná chatová osada na území bývalého dolu (nikoli tábora) Rovnost (Gleichheit) s ohništěm, u kterého stojí důlní vozík coby dřevník. Léto 2014. Foto: Tomáš Bouška.

M 3: Vjezd do chatové osady na území bývalého trestaneckého pracovního tábora Rovnost (Gleichheit), který dnes uzavírá závora s nápisem „Privat“. Léto 2014. Foto: Tomáš Bouška.

M 4: Rozpadající se hornická převlékárna bývalého trestaneckého pracovního tábora Rovnost (Gleichheit), vedle ní rekreační chata. Léto 2014. Foto: Tomáš Bouška.

M 5: Vlevo: Logo obnovené naučné stezky „Jáchymovské peklo“. Autor: Ondřej Kafka, Kafka Design, Praha, 2015 pro spolek Političtí vězni.cz. Vpravo: Palečkův hrad na v prostoru někdejšího dolu Rovnost. Léto 2014. Foto: Tomáš Bouška.

Analýza

V areálu bývalého trestaneckého pracovního tábora a dolu Rovnost (Gleichheit, do r. 1945 šachta Werner), který patřil mezi největší v jáchymovském revíru, se dnes rozkládá chatová osada s asi dvěma tucty rekreačních objektů, které jsou jen částečně přístupné veřejnosti.

Na šachtě Werner museli v letech 1939 až 1945 pracovat váleční vězni z východní Evropy, kteří těžili uranovou rudu pro Třetí Říši.  Nedaleký lágr byl po skončení druhé světové války využit pro kriminální a německé válečné vězně, kteří byli na základě československo-sovětské smlouvy nasazeni na dobývání uranu pro vývoj sovětských atomových zbraní. Zkraje roku 1949 byli do tábora převezeni první političtí vězni československého komunistického režimu. Životní podmínky tam byli velmi tvrdé a práce na porchu i v hlubině s sebou přinášela těžké úrazy.

Podle některých stál v 50. letech nad hlavní branou do tábora nápis „Prací ke svobodě“, český ekvivalent „Arbeit macht frei“. Dnes na tomtéž místě stojí závora s nápisem „Privat“, znemožňující nepovolaným osobám vstup do osady na bývalém lágru. Celá oblast se v tomto případě od období 50. let výrazně proměnila, velikost a podoba někdejšího lágru i dolu v podstatě nejde v terénu rozeznat.   Proto se dobrovolní badatelé a vědci ze spolku Političtí vězni.cz spojili se studenty geoinformatiky a  kartografie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vytvořili 3D vizualizaci, která areál přibližuje v období počátku 50. let.

V 3D modelu je také vidět tzv. Palečkův hrad. Je to zděná zmenšenina středověkého hradu, kterou museli postavit trestanci z tábora Rovnost pro potěchu sadistického velitele Františka Palečka. Podle vzpomínek bývalých politických vězňů tento táborový velitel zastřelil nejméně čtyři vězně při pokusu o útěk. Kromě toho s potěšením trestal vězněné Svědky Jehovovy několikahodinovým stáním v pozoru při sněhové vánici, protože odmítali rabovat uran pro válečné účely. Palečkův hrádek se nachází kousek od zastavení naučné stezky s názvem „Důl a tábor Rovnost“ v dnes volně přístupné části rekreační osady, která byla součástí někdejšího dolového území. Čelní strana hrádku byla vybrána jako hlavní motiv pro logo obnovené naučné stezky „Jáchymovské peklo“. Opodál stojící ruina převlékárny, ve které se vězni převlékali do fáracích převleků a věšeli své oblečení na řetízkové kladky ke stropu, byla vybudování v roce 1956. V 3D vizualizaci tábora proto není k vidění. Převlékárna se dnes tiše rozpadá a stojí nevyužitá vedle nově vystavěné rekreační chaty.

Pracovní úkoly

1. Okomentuj areál lágru a dolu Rovnost, který zobrazuje 3D animace na uvedeném videu. Vyjmenuj prvky, které se ti zdají pozoruhodné.
2. Co připomíná nápis „Prací ke svobodě“ („Arbeit macht frei“) nad hlavní branou modelu tábora Rovnost? Zkuste přijít na to, kdo mohl v 50. letech takový nápis použít a nechat ho na tábor umístit?
3. Podívejte se na fotky současného stavu dolového území a bývalého tábora Rovnost. Uhodněte, co by si mohl myslet bývalý vězeň tohoto tábora, kdyby teď viděl místo, kde dříve nuceně pracoval.
4. Přečtěte si doprovodný text ke zdrojům. Zdá se vám Palečkův hrad jako vhodný motiv pro logo stezky, která dnes informuje o historii Jáchymova? Vysvětlete svoje stanovisko.
5. Měli bychom rekonstruovat budovu hornické šatny a vrátit ji do původního stavu z roku 1956? Vysvětlete svoji odpověď.
6. Chtěli byste strávit prázdniny či dovolenou v chatě, která stojí na bývalém dole či pracovním táboře? Vysvětlete svoji odpověď.
7. Diskutujte se spolužačkou / spolužákem, zda by bylo lepší použít prostory bývalého dolu a pracovního tábora pro rekreační účely nebo vstup veřejnosti úplně znemožnit. Jak jinak by bylo možné celý prostor smysluplně využít?

1. Jak se v Jáchymově vzpomíná na minulost, negativní nebo pozitivní? Proč?
2. Jak na tebe působí Jáchymov dnes? Vyrovnalo se město se svou minulostí? Co se podařilo a na čem je třeba ještě pracovat?
3. Chtěli byste v Jáchymově žít nebo se jinak zapojit do rozvoje tohoto hornického města? Je něčím atraktivní?
4. Mluvili jste s někým z místních obyvatel? Čím vás zaujali?
5. Jaké německé stopy jste našli v Jáchymově ? Do jaké míry měl a má soudsedství s Německem vliv na město?
6. Je to oprávěné mluvit o městě Jáchymov celkově jako místo paměti?
7. Znáte srovnatelnou oblast, podobné místo paměti, jako je Jáchymov?
8. Popište rozdíly mezi nacistickým koncentračním táborem a komunistickým trestaneckým táborem v bývalém Československu.

Prameny

Vl.: Zelené uranové sklo v expozici Muzea těžby uranu v saském Bad Schlema. Foto: Marcel Mahdal v expozici Muzea těžby uranu v Bad Schlema, 2014.

Vpr.: Fotografie továrny na výrobu uranových barev kolem roku 1900 v Jáchymově. Zeznamý fotograf. Zdroj: Jáchymov v zrcadle času: stručné dějiny prvních radonových lázní světa = St. Joachimsthal im Spiegel der Zeit: Kurze Geschichte des ersten Radon-Bades der Welt. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Karlovy Vary, 2007, s 60. Publikováno s laskavým svolením Muzea Karlovy Vary.

Analýza

V průběhu 19. století se dále prohloubil úpadek kdysi slavných stříbrných dolů v Krušnohoří. Také těžba arzénu, olova, kobaltu a vizmutu živořila, až nakonec ustala. Smolinec (smolný kámen) považovaný dosud za obtížnou příměs se nově začal používat na výrobu uranových barev. Ty byly ze smolince vyráběny složitým chemickým procesem v patentované továrně v Jáchymově od roku 1855. Uranové barvy se používaly ve sklářství a při výrobě porcelánu a luxusního skla, propůjčovali jim zvláštní vzhled a světélkování. Výroba barev však nepatřila mezi nejziskovější, protože poptávka po uranové barvě nebyla stabilní a její cena na trhu proto kolísala.

Úkoly

1. Popiš vyobrazené objekty na levé fotografii. Popřemýšlej, jak souvisí s uranem.
2. Na základě vzhledu objektů na levé fotografii odhadni, jaké zvláštní vlastnosti mohou mít.
3. Popiš objekt na pravé fotografii a vysvětli jejich možné souvislost s objekty na levé fotografiie.
4. Prohlédni si časovou osu k dějinám hornictví v Krušnohoří a s její pomocí vysvětli, jaké naděje mohla probouzet u obyvatel české časti regionu těžba uranových rud a výroba uranových barev.

Manželé Curieovi potřebují Jáchymovký uran

Pramen

„[…] Podle přiloženého dopisu sub. 1. uveřejnil pařížský profesor pan Curie vědeckou práci, ve které prokázal, že ve smolinci je nový, ještě neznámý kov. Pro výzkum vlastností tohoto kovu by P. Curie byl nucen použít velké množství smolince, což by vedlo k velkým nákladům. Tu si vzpomněl, že v Jáchymově se zpracovává tato ruda a je přesvědčen, že nový kov se musí nacházet i v odpadech výroby. Požádal proto, aby mu byly tyto odpady prodány.
Tento dopis byl předán k vyjádření c. k. hutnímu správci Kroupovi, k čemuž tento poznamenal, že tyto zbytky jsou pro jáchymovské účely bezcenné a v dřívějších letech byly používány k zavážení příkopů a vyhazovány na haldu. […]
Jde-li pojmenovanému profesorovi skutečně o tento výzkum nebo tím sleduje jiné cíle, není známo, ale pro uranovou továrnu by bylo velmi cenné, kdyby vypátral, jak zhodnotit naše zbytky.“

M6: Dopis Horního rady Babanka z  jáchymovské Císařsko královské horní a hutní správy adresované nadřízenému vídeňskému Ministerstvu orby, 29. 10. 1898. Zdroj: Národní archiv Praha, Fond Ministerstvo zemědělství – Rakousko, MZ/R 2/b5 23948/2289/98, citován podle: Seidlerová, Irena a Jan Seidler. Jáchymovská uranová ruda a výzkum radioaktivity na přelomu 19. a 20. století. Praha: Národní technické muzeum, 2007. Práce z dějin techniky a přírodních věd, s. 15-16.

Analýza

Po objevu Rőntgenových paprsků se roku 1896 Henri Becquerel zabýval experimenty s fosforescencí a luminiscencí a objevil při nich dosud neznámý jev u solí uranu, pro který Maria Curie-Skłodowská později vymyslela název radioaktivita. K objasnění podstaty radioaktivity zásadním způsobem přispěli s manželem – francouzským fyzikem Pierrem Curie. Jako nejvhodnější materiál pro přípravu radioaktivních preparátů se ukázaly zbytky po výrobě uranových barev ve státních dolech a hutích v Jáchymově, které se vyráběly z místně těženého smolince. Boj o získání těchto zbytků po výrobě barev odrážel složitě se křížící zájmy fyziků, chemických továren, jáchymovského báňského podniku, rakouského ministerstva orby a vídeňské Císařské akademie věd.

V Paříži v létě roku 1898 zkoumali manželé Curieovi vlastnosti nově objeveného prvku uranu. Aby získali nepatrné množství tohoto prvku, potřebovali velké množství smolince. Uvědomili si, že jediné místo na světě, kde se pravidelně smolinec zpracovává ve velkém, je patentovaná továrna v Jáchymově. Sem také napsali tři německy psané dopisy, ve kterých žádali odkup minimálně 100 kg tohoto materiálu. Doly na Jáchymovsku byly majetkem státu a řídil je úřad s komplikovaným názvem Císařsko královská horní a hutní správa (K.k. Berg- und Hüttenverwaltung St. Joachimsthal). Tento úřad podléhal vídeňskému ministerstvu zemědělství, které se tehdy jmenovalo Ministerstvo orby. A protože si hutní správa nevěděla rady, jak do Paříže odpovědět, požádala Císařsko královská horní a hutní správa o stanovisko nadřízený orgán – Ministerstvo orby, respektive její odbor, který měl na starosti prodej a odbyt – Verschleiss-Direction. Tento odbor měl stanovit případnou cenu žádaného materiálu.

Úkoly

1. Podtrhni v textu pasáže, či termíny, kterým nerozumíš a porovnej své výsledky se sousedy. Pokuste se objasnit význam slov, kterým nerozumíš.
2. Odhadni, proč autor dopisu Horní rada Babanek z Císařsko královské horní a hutní správy Jáchymov píše nadřízenému Ministerstvu orby do Vídně a vysvětluje, co pařížský profesor Curie chce z Jáchymova.
3. Vysvětli na základě Babankova dopisu, jaký význam mohly mít zbytky výroby uranových barev v Jáchymově pro profesora Curie a jaký význam dosud měly pro továrnu na uranové barvy.
4. Najdi argumenty, proč by mohlo být výhodné pro továrnu na uranové barvy v Jáchymově prodat vědcům zbytky z výroby uranových barev. K nalezení odpovědi můžeš využít následující informační texty: analýzu k Babankovu dopisu a analýzu k uranovým barvám.
5. Pokus se stručně shrnout, jak Jáchymov souvisí s výzkumem radioaktivity manželů Curieových? Použij k tomu informační text výše.

Pramen

… Z běžných vyšetření horníků uranových dolů už ve třicátých letech XX. století vyplývalo, že práce při těžbě a prvotním zpracování smolince je zdraví škodlivá, že se jáchymovští horníci dožívají průměrného věku 33 let, že během života trpí řadou organických a funkčních poruch nebo chorob a že příčinou jejich smrti je často kombinace rakoviny plic se silikózou. Proto byl soubor zmíněných specifických onemocnění u těchto horníků nazván jako Jáchymovská hornická nemoc (JHN) resp. v Německu jako Schneeberger Krankheit.

Výzkumem této nemoci se začala zabývat nadace, založená osobním darem 300 000 Kč presidenta T. G. Masaryka. V ní se u nás problémem JHN zabývali zejména profesoři Karlovy university František Běhounek, Heřman Šikl a Pelnář a primář jáchymovských lázní Dr. Markl. V Německu stejnou problematiku řešila zejména skupina vědců v Ústavu Maxe Plancka, tehdy ještě z Ústavu císaře Wilhelma, vedená profesorem Rajewskym.

Z těchto výzkumů již před válkou jednoznačně vyplynulo, že příčinou JHN je vysoká expozice horníků radioaktivitě z přírodního uranu a z jeho rozpadových produktů ve formě radonu, uranových aerosolů a ozáření z přítomných přirozeně radioaktivních materiálů. První souborné vyšetření zdravotního stavu jáchymovských horníků však provedl až v letech 1939 Dr. A. Brandt z ústavu pracovní hygieny berlínské university, který zde uplatnil své zkušenosti z vyšetřování německých horníků z uranových dolů v okolí Aue a Schneebergu. U jáchymovských horníků popsal Brandt změny v krvetvorbě již po dvouleté expozici. Dále zjistil, že většina z nich trpí silikosou a že první nálezy zhoubných nádorů v respiračním traktu se u nich převážně vyskytují až po nejméně 10 letech od začátku dlouhodobé expozice (…).

M8: RNDr. Hubert Procházka, CSc. [člen předsednictva Konfederace politických vězňů České republiky], Rozbor pracovních rizik při otrocké práci vězňů v Jáchymovských dolech v letech 1949-1960, 19.01.2006, zdroj: http://www.kpv-cr.cz/uranove-doly-zdnesniho-pohledu/ (25.09.2015).

Analýza

Radioaktivní záření má svůj původ v přírodních zářičích – uranu, radiu, thoriu. Hygienici se v této souvislosti nejvíce obávají radioaktivního plynu radonu (Rn), který vzniká přeměnou radia. Radon je bezbarvý plyn bez zápachu, který je těžší než vzduch. Při své přeměně vysílá radon radioaktivní záření ve formě alfa částic. Alfa záření má sice malou prostupnost, ale jeho hlavní nebezpečí tkví v tom, že jej lidé vdechují jako radon ve vzduchu. Při dlouhodobém působení je tento plyn lidskému organizmu škodlivý. Následkem velmi intenzivního ionizujícího ozáření může být i okamžitá smrt. Dalším nebezpečím představuje gama záření, které je srovnatelné se zářením rentgenovým, jehož škodlivé účinky byly známy bezprostředně po jeho praktickém využívání po roce 1895. Hrozí zde zvýšená náklonnost k leukémii a tvorbě zhoubných nádorů, která se může projevit teprve po desítkách let. Faktorem ohrožujícím zdraví lidí v uranových provozech je i poletavý radioaktivní prach v ovzduší: aerosoly – prachové částice o velikosti pod 10 mikrometrů.

Horníci neměli jednoduché živobytí. Často se stávali oběťmi důlních neštěstí a v lepším případě zkončili jako invalidé. Již od středověku bylo známo, že se navíc dožívají mnohem kratšího věku než okolní populace a že trpí hornickou nemocí. Teprve v průběhu dvacátého století se zdravotním rizikům práce v podzemí začala věnovat odborná pozornost. Následující text RNDr. Huberta Procházky, CSc. byl publikován na českých stránkách Konfederace politických vězňů. Konfederace věnuje této problematice zvýšenou pozornost, protože to byly zejména političtí vězni, kteří v jáchymovských dolech nuceně pracovali na přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století. Poslal je sem československý komunistický režim, aby splnil obrovské sovětské nároky na dodávky uranu. Mnozí vězni zde v nelidských podmínkách zemřeli, další si odnesli celožitní zdravotní následky. Také proto nazývali tuto otrockou práci „Jáchymovským peklem“.

Úkoly

1. Shrni, která onemocnění těžba uranu a v mnoha případech vyvolávala.
2. Udělej si tabulku a do napiš pro ČSR a Německou říši, jak se nazývala hornická nemoc v obou státech, které instituce se zabývaly výzkumem nemoci a v které době výzkum probíhal.
3. V letech 1949-1960 českoslovenký komunistický režim pronásledoval své politické odpůrce a mnoho zavíral do táborů nucených prací v jáchymovských uranových dolech. Bezpečnost práce zde nebyla dodržována. Najdi argumenty, proč komunistický režim připustil/toleroval výše uvedená pracovní rizika pro politické vězně.
4. Na saské straně Krušnohoří, v uranových dolech NDR pracovali ve stejném období převážně civilní horníci. Nadprůměrné mzdy a dobré zasobování potravinami a poživatinami je lákalo do tamních dolů. Posuď, jestli tyto výhody mohouvyrovnat zdravotní a pracovní rizika uvendé v textu.
5. Vysvětli, za jakým účelem pravděpodobně vznikl text publikovaný na českých stránkách Konfederace politických vězňů. Všimni si přitom, kdo byl autorem textu.